Abstrakt
V lednu 1908 pošle Freudovi jeden účastník vídeňských psychoanalytických středečních setkání svou obvyklou zprávu, jak se vyvíjí jeho téměř pětiletý syn Hans (Freuda takové údaje o dětech eminentně zajímaly), ovšem tentokrát ne dobrou: Hans má strach, že ho na ulici kousne kůň! Tak začíná historicky první psychoanalýza dítěte, trvající několik měsíců a prováděná netypicky samotným otcem, při několika Freudových radách na dálku a jednom osobním setkání s oběma "kluky" této rodiny (matku Freud znal, jednu dobu ji léčil a dokonce doporučil Hansovu otci, aby si ji vzal). Freudovu roli si chlapec ovšem velmi dobře uvědomoval, a naléhal, aby se "profesorovi" napsalo: zvláště jeho fantazie, uváděné otci jako Hele, co jsem myslel.
Prostřednictvím rozvíjení vlastních fantazií se Hans, zdá se, uzdravuje, a když nakonec řekne "Přišel instalatér a nejprve mi kleštěmi odebral zadek a dal mi jiný a potom pipíka. Řekl: Ukaž zadek a já jsem se musel otočit a potom řekl: Ukaž pipíka", chápou to otec a Freud, že Hans zdárně vyřešil svůj oidipský komplex: údajně žárlícího otce (koně) se už nemusí bát, získal od instalatéra větší úd, a vše bude pořádku. Asi ano, neboť v r. 1922 navštíví Freuda neznámý "statný devatenáctiletý mládenec", jenž se představí jako "malý Hans".
Rodiče (když děti vyrostly) se rozvedli, a když Hans pomáhal otci stěhovat knihovnu, narazil na spis, v němž se podle jednoho detailu poznal: ale jinak si ze svého případu dětské neurózy (fobie) nic nepamatuje. Freud je spokojen, že se proroctví veřejnosti, jak dítěti analýza mohla ublížit, nenaplnila.
Nicméně se s dalšími generacemi psychoanalytiků začaly objevovat re-interpretace případu. Z nich nejrozsáhlejší pochází od J.
Lacana (1956/1957; publikováno 1994), který zpochybní pokračování fantazie do obdarování "větším pipíkem" a odmítne považovat Hansovo zvládnutí oidipského komplexu za modelové: Hans bude mít heterosexuální orientaci, ale jeho vztah k ženám bude poznamenán zvláštní rivalitou. Někdy k začátku 50. let se nešťastnou zmínkou ve vzpomínce otce na Freuda prozradí identita obou hlavních aktérů - Hans z toho má pramalou radost v milieu, kde žije: jedná se o Herberta Grafa, v té době už slavného operního režiséra v USA i v Evropě.
V osobním životě to taková sláva nebyla. Patrně v r. 1927 si vzal první ženu, s níž měl v r. 1933 syna.
Manželka údajně pila, brala drogy a udržovala dlouhodobě mimomanželský vztah; předávkovala se patrně v r. 1960, podle někoho šlo o sebevraždu. V r. 1966 se Herbert oženil podruhé.
Jako dospělý chodil dvakrát na psychoanalýzu; snažil se zbavit nálepky "malého Hanse" a setkal se patrně kvůli tomu i s Annou Freudovou. V r. 1973, s nevyléčitelnou rakovinou ledviny, zemřel na následky pádu (!?), způsobeného "pravděpodobně závratěmi při jeho stavu": jako onen kůň, kterého viděl upadnout a "kopat nohama" v dětství na vídeňské ulici.
Předložená práce obsahuje nový překlad Freudovy "Analýzy fobie pětiletého chlapce" s komentářem pod čarou, dále kondenzaci Lacanova semináře o Hansovi ("La relation d'objet") opět s komentářem, nakonec alternativní, vlastní autorský pohled na Hansovu fobii, opřený o jiné než Lacanovo interpretační schéma.