Nestabilní RAMP léze mediálního menisku u LCA deficientního kolena: srovnání výsledků operační terapie technikou outside-in versus all-inside - retrospektivní studie
Abstrakt
CÍL STUDIE: Předkládáme výsledky retrospektivní studie srovnávající klinické výsledky stehovacích technik zvenčí-in versus vše-vnitřní sutury nestabilních RAMP lézí (RL) mediálního menisku u pacientů se současnou lézí ACL s minimálně dvouletým trváním sledování. MATERIÁL A METODY: Retrospektivní hodnocení zahrnovalo dvě skupiny pacientů, kteří podstoupili artroskopickou opravu nestabilního RL v kombinaci s rekonstrukcí předního zkříženého vazu (ACLR).
Skupina 1 zahrnovala 42 pacientů (28 mužů/24 žen). Skupinu 2 tvořilo 36 pacientů (21 mužů/15 žen).
Ve skupině 1 byla provedena oprava RL sutury technikou outside-in posteromediálním přístupem s vstřebatelným stehem PDS, zatímco ve skupině 2 byla aplikována technika all-inside sutura RL přes standardní anteromediální portál pomocí systému Fast-Fix (Smith Synovec, USA). Hodnocení bylo provedeno předoperačně a pooperačně s průměrnou dobou sledování 27,9 měsíce ve skupině 1 a 30,1 měsíce ve skupině 2.
Pacienti byli hodnoceni pomocí subjektivního skóre IKDC a rozdíl mezi stranami (SSD) ve ventrální laxitě byl měřeno pomocí laximetru Genourob (GNRB) při aplikovaném tlaku 134 N a 250 N. Kromě toho byla analyzována míra selhání opravy léze RAMP, štěp ACL, nutnost sekundární částečné meniscektomie a návrat na úroveň sportu před úrazem.
VÝSLEDKY: Medián skóre IKDC se zvýšil ve skupině 1 z 56 bodů před operací na 92 bodů po operaci a ve skupině 2 z 58 bodů před operací na 90 bodů po operaci (p>0,05). St řední hodnota SSD ve ventrální laxitě kolene měřená GNRB laximetrem při aplikovaném tlaku 134 N ve skupině 1 byla 5,6 mm předoperačně a 1,9 mm pooperačně a ve skupině 2 byla 5,9 mm předoperačně a 2,3 mm pooperačně.
Při tlaku 250 N byla střední hodnota ve skupině 1 7,9 mm před operací a 2,7 mm po operaci a ve skupině 2 to bylo 8,1 mm před operací a 3,2 mm po operaci. Při srovnání SSD skupin po operaci nebyl zjištěn žádný statisticky významný rozdíl (p> 0,05).
Revizní artroskopie byla provedena u 8 pacientů. U 1 pacienta (2,4 %) ve skupině 1 a u 4 pacientů (11,1 %) ve skupině 2 došlo k reruptuře RL menisku a byla provedena parciální menisektomie.
Ve skupině 2 byl hlášen statisticky významný vyšší výskyt selhání stehů RL (p 0,05). 31 hodnocených pacientů (73,8 %) ze skupiny 1 a 24 pacientů (66,7 %) ze skupiny 2 (p>0,05) se vrátilo na předúrazovou úroveň sportovních aktivit. DISKUSE: Při porovnávání výsledků jednotlivých technik opravy RL publikovaných v nedávné literatuře s našimi závěry můžeme konstatovat, že dosažené výsledky subjektivních i objektivních kritérií byly podobné těm, které uváděli jiní autoři po celém světě.
Dosud nebyla publikována žádná studie, která by porovnávala výsledky námi prezentovaných dvou chirurgických technik RL sutury v koleni s nedostatkem ACL s minimálním sledováním 24 měsíců. ZÁVĚRY: Obě chirurgické techniky nestabilní reparace RL v kombinaci s ACLR pomocí šlachového štěpu vedou ke statisticky významnému zlepšení klinických výsledků po operaci.
Ve skupině 2 s all-inside RL reparací byla potvrzena statisticky významně vyšší míra selhání RL reparace a také nutnost provedení sekundární parciální menisektomie ve srovnání se skupinou 1.