Kapitola rozebírá perspektivy integrace západního Balkánu do EU od pádu komunismu. Analýza se zaměřuje na zmapování způsobů uvažování a motivací aktérů.
Chronologicky je členěna jen v míře nezbytné pro přiblížení sociálního, ekonomického a dalšího kontextu, a to do dvou hlavních období. První, zhruba v letech 1989-2000, přineslo nejrůznější vnitropolitické otřesy, související zejména s rozpadem Jugoslávie.
Ve druhém období, po roce 2000, se postupně určující silou dění stala EU. Ta se snažila ovlivnit vnitropolitickou situaci v západobalkánských zemích nabídkou členství.
Vývoj událostí byl výrazně poznamenán vzájemným neporozuměním aktérů i neporozuměním aktérů vzniklým situacím. Aktéři často reagovali na situace opožděně a sahali mnohdy k zjednodušujícím stereotypům.
Výsledný vývoj byl proto do značné míry nahodilý. Bez pochopení uvažování aktérů, se nemůžeme dobrat toho, proč západní Balkán dospěl do dnešního stavu, charakterizovaného nevyváženým rozdělením moci a slabými institucemi na kontrolu výkonné moci.