Do Senohrab jezdí kde kdo : sociální a krajinotvorné aspekty vývoje přípražského letoviska v 19. a v první polovině 20. století
Abstrakt
Od roku 1850 začaly v okruhu do 30. kilometrů vznikat ve venkovském okolí Prahy rekreační vilové kolonie pro vyšší a vyšší střední vrstvy pražských podnikatelů a intelektuálních elit. Většinou byly zakládány v zemědělské krajině, v údolí řek a potoků, obklopených zalesněnými stráněmi.
Podmínkou bylo přímé železniční spojení s Prahou. Zakládání vilových kolonií zpravidla předcházely pobyty Pražanů na letních bytech u místních sedláků nebo v místních hotelích a penzionech.
Vlastní založení rekreační kolonie bylo často podnikatelským záměrem místních nebo pražských podnikatelů. Vilová rekreační kolonie v Senohrabech, na železniční trati císaře Františka Josefa, v blízkosti soutoku potoka Mnichovky a řeky Sázavy, byla založena, jako jedna z posledních v okolí Prahy, v roce 1895 skupinou čtyř místních a pražských developerů a stavitelů.
Zlom ve vývoji elitní vilové kolonie vyšších pražských vrstev přinesl v roce 1918 zánik rakousko - uherské monarchie, resp. vznik samostatné československé republiky. Lesy v blízkosti soutoku Mnichovky a Sázavy nejprve ovládli nevázaní trampové z nižších pražských vrstev a následně i konformní rekreanté zs středních a nižších vrstev. Řada z konformních rekreantů se přitom stylizovala i svými obydlími - chatami do nonkonformního způsobu trampské rekreace.
V průběhu 2. světové války ovládli senohrabské letovisko němečtí okupanté.