Abstrakt
Adherence k terapii je podmínkou léčebného účinku. Špatná adherence snižuje optimum klinického přínosu léčby a komunitně efektivitu systému zdravotní péče. Podle Světové zdravotnick é organizace je možno shrnout rizikové faktory s predikcí neadherence do pěti navzájem propojených okruhů: socioekonomie, systém zdravotní péče, nemoc, terapie, pacient.
Neadherence k farmakoterapii zahrnuje tyto možnosti: odmítnutí startu lékové preskripce, špatné dodržování léčebného režimu a přerušení nebo ukončení terapie. Databáze o adherenci k farmakoterapii revmatických chorob mají značné množství prospektivních i retrospektivních studií s variabilitou metodických přístupů, od dotazníkových výpovědí a detekce farmak nebo metabolitů v biologických tekutinách až po sofistikovanou elektronickou telemetrii.
Některá data svědčí o tom, že neadherence k farmakoterapii může být rizikovým faktorem i s fatální prognózou, a to vč. neadherence k placebo. Uvedená zjištění vedla k vymezení charakteristiky syndromu neadherence.
Ve vztahu k revmatickým nemocem jsou k dispozici především data ze studií o chorobu modifikující antirevmatické terapii u revmatoidní artritidy, o glukokortikoidech u polymylagia rheumatica, hydroxychlorochinu a imunosupresivní terapii u systémovém lupus erythematodes a blokátorech kyseliny močové u dny. Kvalitní informovanost o špatné adherenci k farmakoterapii revmatických chorob je předpokladem účinné edukace pacientů ve veškeré klinické praxi.