Abstrakt
Od října do prosince 2020 se v Muzeu umění Olomouc konala v ýstava obrazů Barbory Bieylonovičové nazvaná "Ticho! ...pssst!" s tématem ticha jako jednotící linkou. Výtvarnice, pro kterou je ticho velmi osobním až intimním tématem, hledala jeho definici pomocí dalších otázek a soustředila se rovněž na momenty, v nichž se raději mlčí nebo by se mělo mlčet.
Na výstavu jsem se zajela podívat naštěstí ve chvíli, kdy prohlídku umožnila opatření proti pandemii nemoci Covid-19. V rámci hudebních a výtvarných uměleckých zážitků mi na mysl často paralelně přichází fragmenty z románů současné portugalské spisovatelky Lídii Jorgeové, Jejím dílem se soustavně zabývám od roku 2008. "Ticho" nahlížené z různých perspektiv se objevuje v mnoha jejích prózách, zejména pak v románu Údolí vášně (O Vale da Paixão, 1998).
Při jeho literární analýze jsem se posléze zaměřila především na výrazný aspekt ticha, na mlčení a jeho různé podoby. V závěru článku jsem se pokusila potvrdit či vyvrátit jednu z myšlenek vyslovených Bieylonovičovou, že "ticho možná vůbec neexistuje".