Za základní východisko organické teorie lze považovat úvahu, že vedle člověka jako izolovaného individua existuje také "společenství", které má také svoji samostatnou vlastní v ůli. Organická teorie se od teorie fikce liší především v tom, že za způsobilého nositele volní moci nepovažuje pouze člověka jako izolovaného jednotlivce, nýbrž i sdružení osob - společenstvo.
O organické teorii právnických osob však panuje představa, že se vyžívá v primitivních analogiích "společenstva" s biologickým organismem, kdy jsou jednotlivé orgány společenstva přirovnávány k orgánům biologického organismu. I když je třeba přiznat, že organická teorie používá obrazná přirovnání, její hlavní poselství v těchto analogiích nespočívá.
Smyslem organické teorie bylo totiž odpovědět na otázku, podle jakého kritéria odlišit společenstvo, které je nositelem právní osobnosti, od pouhého "společenství k nedílné ruce", které právní osobností nedisponuje. Cílem této stati k poctě profesoru Janu Hurdíkovi je tak představení organické teorie tak, jak ji Otto von Gierke koncentrovaným způsobem sám popsal v knize "O povaze lidských svazů", (Berlin: Duncker & Humblot, 1902).