Abstrakt
Cíl: Cílem této studie bylo porovnat efektivitu čtyř typů retainerových drátů a jejich schopnost udržet stabilitu dolního frontálního úseku v retenční fázi. Dalším cílem bylo zjistit míru selhání těchto drátů, časovou distribuci selhání a také zda je ovlivněno zvýšenou viklavostí zubů po ukončení terapie fixním aparátem.
Materiál a metodika: Studie zahrnovala 50 pacient (23 mužů, 27 žen), u kterých byl přítomen dolní fixní retainer a u kterých bylo provedeno sejmutí fixního aparátu před více než 5 lety. Pacienti byli rozdleni do 4 skupin podle použitého retainerového drátu (6pramenný .0175", 3pramenný .0150", .016 x .022" 8pramenný, 5pramenný .0215").
Na sádrových modelech bylo provedeno měření Littleova indexu nepravidelnosti (LI) a mezišpičákové vzdálenosti ve 3 časech - před léčbou (T0), při sejmutí fixního aparátu a nasazení fixního retaineru (T1) a minimálně 5 let po ukončení léčby (T2). Z dokumentace byla zaznamenána jednotlivá selhání retainerů a jejich časová distribuce.
Pro ověření vlivu viklavosti na selhání byli vybráni pacienti se zvýšenou hodnotou viklavosti v čase T1 (vyšší než 15) a porovnáni s pacienty s normální hodnotou viklavosti (nižší než 15). Výsledky: Efektivita fixních retainerů není závislá na typu použitého retaineru (p = 0,750).
Byl prokázán signifikantní vliv selhání retainerů na stabilitu dolního frontálního úseku (p = 0,0002), nicméně rozdíl v četnosti selhání mezi jednotlivými dráty nebyl prokázán. Nejvíce selhání proěhlo v 1. a 5. roce retence (43,5 % a 30,4 %).
Změny mezišpičákové vzdálenosti v průběhu retenční fáze nebyly rozdílné pro jednotlivé typy drátů. Nebyl nalezen žádný statisticky významný vliv vyšší viklavosti zubů dolního frontálního úseku při sejmutí fixn ího aparátu na následnou četnost selhání retainerů v retenční fázi.
Závěr: Všechny zkoumané dráty mají podobnou efektivitu pro udržení stability. Významný je negativní vliv selhání na tuto stabilitu.
Zvýšená viklavost zubů při ukončení terapie fixním aparátem však toto množství selhání nezvyšuje.