Stať konfrontuje literární přístup k interpretaci biblických knih se základy teorie jazyka, komunikačního procesu mluvené řeči a fenoménu psaného textu. Ukazuje polyfunkčnost jazyka jako nástroje k zobrazení a komunikaci rozličných projevů lidské interiority a lidského ducha ve sféře intelektu, vůle, tvořivé poetičnosti a aspiracím člověka jako společenské bytosti.
Z toho plyne, že Bible jako kanonická sbírka různých jazykových a literárních žánrů a forem musí být vykládána nejen metodami předpokládajícími konceptuální, stylistickou a žánrovou homogenitu, ale tzv. "sapientním" přístupem. Je třeba autority mudrce, která uvádí učedníky do hlubšího porozumění celku biblického poselství.
Tento přístup vhodně otevírá interpretaci biblických textů pro teologické a spirituální čtení. Podle židovsk é a křesťanské tradice je totiž Bible jako lidský artefakt současně cestou, kterou lidem komunikuje sebe a své poselství Bůh.
Komplexní teologická metoda - podle konstituce 2. vatikánského koncilu "Dei verbum", čl. 12 - musí oba tyto aspekty integrovat.