Text zkoumá roli jazyka, kterou zastává v rámci normotvorby i následné interpretace a aplikace práva, a to s cílem částečně revidovat či spíše doplnit tradiční pohled na jazyk. V první části tohoto článku je ukázáno, že jazyk plní rovněž další a dalo by se říct i zásadnější roli než pouhého prostředku komunikace.
V druhé části je pak ukázáno, jak tvrzené "nedokonalosti" jazyka mohou přispívat k pro-systémovější interpretaci a aplikaci práva, potažmo tedy i kultivovat právní prostor jako takový.