Hodnotící postoje hudebních posluchačů a fanoušků hudby jsou ovlivněny společenskými kategoriemi, jako je věk, gender, etnicita, rasa, zdraví nebo třída. V tomto příspěvku se chceme zaměřit na to, jakou roli hraje v hodnocení hudby kulturní kapitál vznikající na průsečících těchto kategorií.
Navazujeme na Pierra Bourdieu (1984), který pokládal vkus za nejvýraznější manifestaci habitu - výseč kulturních praktik, v nichž se člověk nebo skupina lidí cítí komfortně, je výrazně determinovaná socioekonomickým statutem a slouží jako jeho manifestace a vymezení vůči jiným skupinám. Cílem našeho příspěvku je otevřít debatu nad hodnocením artificiálního folkloru a hybridních forem lidové a populární hudby, a to i ve vztahu ke kategorii world music.
Konkrétně se chceme zaměřit jednak na debaty věnované těmto hudebním formám a vedené jak jejich posluchači a fanoušky, tak i jejich odpůrci a jednak na expertní debatu hudebního žurnalismu a akademické obce. Tyto debaty současně odráží témata hluboké společenské relevance, s nimiž se dlouhodobě potýká nejen česká, ale třeba i srbská nebo rakouská společnost.
Otázky společenské koheze nebo uzavírání se do bublin determinovaných vkusem se pokusíme doplnit poukázáním na některé transgresivní hudební praktiky, které však obecnou logiku kolonizace nebo gentrifikace hudebních forem pokládaných za nižší spíše potvrzují.