Abstrakt
Jaroslav Prokeš (1895-1951) stál v čele Archivu ministerstva vnitra v letech 1934-1945 (za války pod německým dohledem) a byl v letech 1941-1942 ředitelem Státní archivní školy (1945). Po druhé světové válce byl obviněn z kolaborace s Němci na základě dekretu prezidenta republiky.
Obvinění bylo vzneseno především kvůli oslavě Prokešových padesátin v lednu 1945, kam pozval německého archivního komisaře Swienteka a další německé spolupracovníky. Někteří z kolegů ho pak obvinil z příliš úzkých kontaktů s Němci instalovanými za války na některá úřední místa.
Přestože se obvinění neprokázalo, Prokešova profesionální kariéra skončila. Poválečná historiografie se k němu otočila zády a zakázala ho.
V 80. letech se situace postupně obracela. Příspěvek věnuje zvláštní pozornost Prokešovu působení na Státní archivní škole od jejího počátku do roku 1945 s využitím zdrojů z fondu "Státní archivní škola" a "Jaroslav Prokeš", oba uloženy v Archivu Univerzity Karlovy a porovnává údaje z existující literatury s těmito zdroji.