Žáci se sociálním znevýhodněním mají obvykle nízkou podporu školní přípravy v rodině, pocházejí z chudého a málo motivujícího rodinného prostředí, a jsou tak i za běžných podmínek vystaveni riziku školního neúspěchu. V době uzavření škol a přechodu na distanční výuku, která je založena na technickém vybavení a podpoře rodičů, se znevýhodnění těchto žáků ještě násobí.
Prezentovaná výzkumná sonda si kladla za cíl zjistit, jak se školám s vyšším počtem sociálně znevýhodněných žáků dařilo zajistit výuku během vládou nařízeného zákazu prezenčního vyučování (na jaře roku 2020, v reakci na šíření koronoviru způsobujícího nemoc covid-19). Kvalitativně orientovaný výzkum byl realizován formou semistrukturovaných rozhovorů s pedagogy ze šesti základních škol a sledoval jak bariéry, na které školy při distančním vzdělání sociálně znevýhodněných žáků narážely, tak i pří klady dobré praxe v dané oblasti.
Výsledky výzkumu poukazují na zajímavé a mnohdy inovativní přístupy škol k distanční výuce znevýhodněných žáků v její online i offline podobě; důležitou podmínkou je ovšem vždy nadstandardní aktivita ze strany školy i ze strany různých dalších spolupracujících institucí. Cílem prezentace příkladů dobré praxe je především poukázat na vyzkoušené a osvědčené strategie, které by mohly/měly být ve výuce žáků se sociálním znevýhodněním replikovány ostatními školami v případě, že by došlo k opětovné mu uzavření škol a přechodu na distanční výuku.