Svobodníci a právo: Případ Pavla Sládka jinak Cíchy z roku 1663 a krajští hejtmané jako soudní instance
Abstrakt
Předložený článek se zaměřuje na zachycení právního postavení císařských a královských svobodníků, a to na příkladu vyšetřování trestní kauzy svobodníka Pavla Sládka jinak Cíchy. Ten se živil jako krčmář a pronajímal si hospodu ve vsi Kotopeky.
Počátkem roku 1663 byl obviněn ze spáchání cizoložství a dalších trestných činů, načež proběhl pokus o jeho zadržení. Případ je významný nejen kvůli množství dochovaných pramenů, nýbrž zejména kvůli skutečnosti, že se odehrál ve vsi Kotopeky, rozdělené mezi tři vrchnosti: panství Hořovice (zahrnuté do velkostatku Zbiroh), panství Praskolesy a kapitulu svatého Víta na Pražském hradě.
Majitelkou najímané hospody nadto byla měšťanka ze Žebráku. Pokus o svobodníkovo zadržení z podnětu zbirožského písaře tak narážel na složité vlastnické vztahy a týkal se celé řady subjektů.
Metodologické ukotvení práce spočívá v mikrohistorickém přístupu. Článek je po úvodním představení svobodnické vrstvy zaměřen na detailní analýzu vyšetřování kriminálního případu. Zde jsou nabídnuty tři pohledy na svobodníkovo (násilné) zadržení, které se posléze stalo jedním z klíčových momentů celého procesu.
Nejdříve je představen náhled na věc z pozice samotného Pavla Sládka, poté je uvedena verze vesničanů, kteří se jej pokoušeli zadržet a následně i zbirožského písaře, který dal k zadržení pokyn. Prolnutím všech tří pohledů spolu s následným šetřením události krystalizuje obraz dobového chápání pravomoci a působnosti jednotlivých vrchností v dané věci.
Jako zásadní se pak z právního hlediska jeví i zapojení krajských hejtmanů, u nichž svobodník hledal ochranu před napadením. Hypoteticky předpokládám, že právě krajští hejtmani mohli v této době tvořit kvazisoudní stolici, v jejímž rámci řešili některé kriminální případy v jim svěřeném kraji.
Práce je založena na širokém spektru pramenů. Kromě samotného trestního spisu byly využity prameny evidenčního charakteru (vrchnostenské soupisy poddaných či Soupis poddaných podle víry z roku 1651), katastry (berní rula, urbáře, pozemkové knihy různých vrchností), normativní texty (např.
Obnovené zřízení zemské pro Čechy z roku 1627 či Práva městská Království českého z roku 1579), materiály soudů (městského soudu v Berouně, zemského, komorního či apelačního soudu), materiály královské prokuratury, fondy Stará a Nová manipulace, korespondence úředníků a mnohé další. Cílem tak bylo postihnout nejen trestněprávní rovinu celého případu, nýbrž i jeho sociální složku.