Abstrakt
Se zvyšujícím se věkem se pozornost seniorů zaměřuje na jejich zdravotní stav a fyzickou zdatnost. Udržení fyzických schopností včetně bezpečné chůze a pohybu významně přispívá k pocitu zdraví ve stáří.
V této souvislosti se stále více mezi odbornou veřejností diskutují termíny jako například vnitřní kapacita (intrinsic capacity), křehkost, sarkopenie, ale i pocit pohody, fitness a odolnost. Jedním z časných projevů ubývající zdatnosti či fitness je omezená mobilita staršího člověka.
Omezení v mobilitě narůstají se zvyšujícím se věkem. Kolem 35 % sedmdesátiletých a většina osmdesátiletých osob udává omezení pohyblivosti v sociálním prostředí bytu a jeho blízkém okolí.
Omezení, nebo dokonce ztráta mobility je komplexní multifaktoriálně podmíněný proces, který starého člověka činí náchylnějšího k pádům, úrazům, hospitalizacím, zhoršuje kvalitu života i celkovou mortalitu. V tomto přehledovém článku se pokusíme podat definici mobility, zaměříme se na věkově podmíněné změny a rizikové faktory včetně kognitivních poruch, neuromuskulární, psychologické a behaviorální faktory přispívající k omezení mobility.
Stručně shrneme vyšetřovací nástroje ke zhodnocení mobility, k rozpoznání časných poruch a možné směry v prevenci. Tréninkové cvičební programy zahrnující aerobní cvičení (chůze), posilovací a rovnovážná cvičení mají největší účinnost pro zlepšování mobility a chůze, zvyšují svalovou hmotu i svalovou sílu, snižují výskyt pádů a zlepšují výkonnost v provádění běžných denních činností.