Článek se věnuje problematice náhrady škody v důsledku poružení zákona o zadávání veřejných zakázek zadavatele v zadávacím řízení. Detailně je analyzována dostupná judikatura, v jejímž rámci byl přiznán nárok na náhradu škody spočívající v nákladech na účast v zadávacím řízení, které bylo zrušeno v důsledku pochybení zadavatele při formulaci zadávacích podmínek.
Kritice je podroben zejména přístup soudu, který se nezabýval otázkou, zda by se poškozený měl šanci stát vybraným dodavatelem. Příčinná souvislost by totiž byla dána pouze u potenciálně vybraného dodavatele.
U všech ostatních by náklady byly vynaloženy tzv. marně vždy, tedy bez ohledu na zrušení zadávacího řízení.