Abstrakt
Disertační práce s názvem Umělecko-výchovné kontexty hudební pedagogiky v inovaci primárního vzdělávání charakterizuje z vědeckého pohledu filosofie, psychologie, hudební psychologie, neurofyziologie, pedagogiky a hudební pedagogiky význam hudební výchovy pro rozvoj osobnostní integrace člověka. Navazuje na podněty nové akademické disciplíny transdidaktiky a provádí její dedukci do praktické roviny primárního vzdělávání, v jehož ohnisku jsou silnými aktivizačními prostředky hudební činnosti.
Prostřednictvím autorské tvorby a využití uměleckých inspirací cílí na součinnost hudebních činností s ostatními esteticko-výchovnými disciplínami, za jejichž spolupráce dochází k prohloubení emocionálního prožitku a rozvoji vztahu k uměleckým a etickým hodnotám, vedoucích k objevování krásna. Prohlubování prožitků při uměleckých aktivitách umožňuje na základě polyestetičnosti a integrativity kvalitní komunikaci kognitivních a emocionálních procesů ve vědomí dítěte.
Dochází k jejich zintenzivnění, což představuje nezastupitelný vliv na zkvalitnění a rozvoj osobnostní integrace dítěte ve velmi důležitém období počátku školní docházky. Současné vzdělávání může prostřednictvím transdidaktiky s využitím polyestetičnosti a hudební integrativity takový proces pozitivně ovlivnit.
Tento fakt je přiblížen mimo jiné pomocí aktuálních neurofyziologických výzkumů. Výzkumný projekt navazuje na evropskou výzvu kongresu Evropské asociace pro hudbu ve školách v Salzburgu z roku 2017 O inovacích ve všeobecném vzdělávání, na deklaraci Na obranu hudby a hudební výchovy v Marseille z roku 2018, na mezinárodní hudební konference Teorie a praxe hudební výchovy v Praze, z nichž poslední byla roku 2019, didaktickou konferenci Hudební výchova pro 3. tisíciletí v Ústí nad Labem v roce 2021.
Práce osvětluje kompetenci kulturního povědomí a vyjadřování, která byla vymezena Evropskou komisí. Podporuje začlenění umělecko-estetické oblasti do procesu vzdělávání v České republice.