Článek se zabývá dědictvím státně-socialistické emancipace žen v českém sociologickém diskurzu a na umělecké scéně 90. let minulého století a důvody, proč se umělkyně odmítly ztotožnit s feminismem, který do české společnosti postupně pronikal po roce 1989. Hlavním argumentem článku je že neidentifikace místních umělkyň s feminismem nebyla záležitostí genderové slepoty.
Naopak to bylo odmítnutí "západního" liberálního feminismu, jehož hodnoty, založené na individualismu a kariérním úspěchu, byly v rozporu s pozitivním vztahem umělkyň k rodině, mateřství a "ženskosti".