Abstract
Článek se zabývá písněmi v rámci osvojování cizího jazyka. Písně chápe jako formu hudebního projevu, přičemž důraz klade jak na hudbu, respektive na význam synestetického vnímání ve výuce cizích jazyků (dále jen VCJ), tak - a to především - na práci s písňovými texty jako součástí slovesného umění.
Pozornost upírá k teoretickým otázkám i školní praxi, teoretické reflexe doplňuje krátkým vhledem do praxe. Snaží se odpovědět na otázku, v čem spočívá přínos i perspektiva zařazení písní do výuky.
Hudba patří k jevům, které lidskou civilizaci provázejí odedávna. Totéž lze tvrdit i o písních, jejichž význam se v posledních letech stává i předmětem výzkumu nejen hudebně orientovaných disciplín.
Písně (jejich hudba i text) se staly součástí koloritu každodenního života, kterým se necháme vědomě či nevědomě obklopovat i ovlivnit. Jejich úloha s příchodem moderních technologií výrazně posílila; kromě volnočasové zábavy však písně nabízí také širokou škálu didaktických možností, které lze mimo jiné uplatnit i ve VCJ.