Účelem tohoto článku je představit hlavní změny a posuny ve společenskovědní teorii a výzkumné metodologii, ke kterým došlo v průběhu vědecké sebereflexe motivované událostmi tzv. arabského jara. Pozvolný společenskovědní obrat k výrazně mikropolitickým a antropologickým přístupům silně ovlivnil především výzkum v makroskopických a univerzalistických oborech, které, stejně jako jejich oblastní protějšky, blízkovýchodní události z přelomu minulého desetiletí překvapily a zastihly nepřipravené.
Tyto změny jsou velice vítanou a korektivní odbočkou ve směru vědeckého vývojove, zejména pak z hlediska existujících a vleklých problémů v oblastech mezioborového výzkumu, jenž studium blízkovýchodní politiky historicky provázejí, a pro něž tento vývoj nabízí nové možnosti vzájemného rozuzlení.