Studie se zabývá základními otázkami meziválečného vývoje a změn v Praze, které autor zasazuje do kontextu modernizačního procesu, jenž probíhal v hlavních městech nových republik, ale i v dalších velkých metropolích střední a východní Evropy. Do popředí se dostává nová funkce regionálních hlavních měst a otázka překonávání přímých i nepřímých válečných škod, přičemž válka působila jako faktor urychlující poválečnou modernizaci.
Jako dominantní problémy komunální politiky evropských metropolí ve střední a východní Evropě jsou vyzdviženy otázky sociální povahy a otázka vnitroměstského pohybu a dopravy. Pozornost je věnována také souvislostem mezi komplexní modernizací meziválečných měst a působením konkrétních osobností v komunální politické sféře.