Stať se zabývá problematikou tzv. dětských dlužníků. Na příkladu dluhů vzniklých dětem za jízdu bez platné jízdenky v dopravních prostředcích hromadné dopravy je ukázáno, že zákonodárce nemůže při konstrukci právní úpravy závazkových poměrů pamatovat na všechny dílčí situace, které mohou v praxi nastat.
Nemohlo-li dítě, jako slabší strana, ovlivnit okolnosti vzniku dluhu, jeví se jako nespravedlivé, aby na něj dolehly negativní následky konstruované v obecnosti pro případy, kdy se člověk může sám svobodně rozhodovat. Právě v případě dětských dluhů vzniklých za těchto okolností by se tudíž měla uplatnit korektivní funkce zásady ochrany slabší strany.