Abstrakt
Přednáška prezentovala hlavní výzkumná zjištění autora. Spokojenost se zvládáním distanční výuky klesala - i přesto, že cca dvě třetiny z nich bylo spokojených.
Komunikaci učitelů s žáky hodnotili rodiče kritičtěji na konci období - hromadná výuka probíhala naopak častěji x avšak cca 20% rodičů uvádí, že neměli v podstatě hodnotný pedagogický kontakt. Naopak, komunikace učitelů s rodiči se zintenzivnila (60% ji deklaruje aspoň jednou týdně) Paradoxně, i přes více komunikace s rodiči, narostla jejich kritičnost: u rodičů s nízkým SES, kteří se cítí vyčerpaní, necítí se kompetentní, nerozumí požadavkům školy, kritizují přetížení.
Zvýšená komunikace s učiteli pak vede k sebeobviňování a rezignaci - rodiče projevují nespokojenost a obavy.. Podle rodičů s vysokým SES škola v této době žáky málo podněcuje, staví na faktech, ne na tvořivých činnostech, jejich dětem především chybí vrstevníci.
Nejkritičtější kategorií není ono 1% zcela mimo jakoukoli kontrolu (není věc jen školství, ale více sektorových opatření), ale rodiny s nízkým SES, které pracují dlouho mimo domov, své dítě vidí jako dobrého či potenciálně výborného žáka, mají s ním vzdělávací ambice, věnují mu hodně času, ale škole nerozumí a nevědí, jak na to.