Článek se věnuje Aristotelovu vlivu na Heideggerovu filosofii i Heideggerově interpretaci Aristotelovy filosofie. Ve 20. letech Heidegger vykládal hlavně Aristotelovu Etiku Nikomachovu a prostřednictvím ní pobyt (Dasein).
Ve 30. letech zkoumal především Aristotelovu Fyziku a Metafyziku a na základě nich určoval ontologickou strukturu jsoucen. Bytí nepobytového jsoucna určoval Heidegger ve 20. letech z bytí pobytu, k jehož uchopení v Heideggerově filosofii Aristotelés význačnou měrou přispěl.
Ve 30. letech určoval Heidegger bytí nepobytového jsoucna na základě "rozvrhu světa", tj. na základě bytí jsoucna v celku, tedy z aristotelsky chápané fysis.