Abstrakt
Pražská Loreta je jedním z nejstarších barokních poutních míst v českých zemích. V dobách svého největšího rozkvětu se stala výrazným duchovním centrem barokní Prahy.
Loreta od svého založení v roce 1626 sousedí s kapucínským klášterem na Hradčanech, jehož bratřím byla úředně svěřena v roce 1651. Celý areál se vyvíjel až do roku 1737, ale i poté se pracovalo na dílčích částech umělecké výzdoby.
Duchovní průvodce Lauretanischer Blumen-Garten, jehož autorem je loretánský sakristián P. Josef z Bíliny, byl vydán v roce 1700.
Text vede čtenáře poutním místem a nabízí mu několikero modliteb k místním kaplím. Některé z těchto modliteb jsou doplněny grafickými tisky.
Cílem tohoto textu je na základě srovnání dochované umělecké výzdoby a tisku Lauretanischer Blumen-Garten ukázat, že základní dispozice Lorety byla finálně rozvržena již v roce 1691. A místo je tak jedním z raných dokladů rozvoje náboženské úcty v českých zemích vracejících se v průběhu 17. století ke katolické víře, navíc s důrazem na františkánskou spiritualitu.
Texty některých modliteb jsou navíc postaveny na faktu, že čtenář současně kontemploval oltářní plátno či sochu (tedy umělecká díla, která se v Loretě dochovala dodnes), aby prohloubil svůj duchovní prožitek.