Studie nabízí pohled na žánrové fenomény z atypické perspektivy: pokouší se badatelsky zachytit a funkčně vysvětlit produkční cykly v jejich nerealizované podobě. Sleduje tedy tematicky sourodou skupinu zvažovaných a nevyrobených filmů v konkrétním a omezeném časovém rozpětí, k nimž se dochovalo určité množství materiálních stop.
Existence a analytické vytěžení těchto stop, učiněné po vzoru podnětů genetické kritiky, umožní nahlédnout na dějiny v jejich nespatřené a diskontinuitní podobě. Jak zazní v úvodu studie, co nenastalo - bylo neaktivní, zapovězené či slepou vývojovou větví -, to zároveň vypovídá mnohé a zpřesňuje poznání o nakonec proběhlém, dovoleném a dominujícím.
Uvedenou tezi text testuje na specifickém produkčním systému československé zestátněné kinematografie, konkrétně v první polovině padesátých let. Státně-socialistický modus produkce ve sledovaném období aktérsky kladl výrazné překážky při rozvíjení produkčních cyklů, aby ze stejného důvodu podněcoval interní práci na nerealizovaných produkčních cyklech.
Případová studie nerealizovaného produkčního cyklu druhého centra poté představí souvislou skupinu existujících scenáristických formátů, z nichž nakonec nevznikl ani jeden film, přestože látky o takzvaném druhém centru patřili tehdy k oficiálně preferovaným. Vysvětlit jejich nerealizaci je možné právě opatrným protnutím teorie produkčních cyklů, dějin produkční kultury (státně-socialistický modus produkce) a genetické kritiky.