Studie se zabývá otázkou, nakolik Herderovu ranou filosofii řeči ovlivnila platónská myšlenka anamnese, a sice v souvislosti s problémem vztahu rozumu a řeči. Je veškerá řeč fundována ve smyslovosti, nebo se v ní nějak odráží také apriorita rozumu? Je-li rozvoj rozumu vázán na řeč, která je produktem specifických životních podmínek určit ého řečového společenství, můžeme ještě nějakým způsobem mluvit o univerzalitě rozumu? Odpovědi na tyto otázky, jakkoli se v kontextu Herderova raného díla ukážou jen jako dílčí, jsou hledány v Herderově raném spise Fragmenty k novější německé literatuře.
Jako interpretační východisko k tomuto spisu je zvolen další Herderův raný text "Platón řekl...", z nějž je patrná Herderova inspirace pojetím apriority u Leibnize a Mendelssohna.