Jeden z charakteristických rysů běžně mluveného jazyka je jeho úspornost; z ní vyplývá úspora substantiv, nahrazovaných zájmeny a gesty. Na základě pozorování je možné tvrdit, že množství deiktických gest bývá v opačném poměru k frekvenci substantiv a množství ikonických gest v opačném poměru k bohatosti sloves ve slovním inventáři jistého mluvčího nebo celku.
Jinými slovy by se dalo říci, že čím více ukazovacích gest, tím méně substantiv, a čím v íce ikonických gest, tím méně sloves. Tento předpoklad budeme spolu s dalšími kvantitativními ukazateli ověřovat na afatických i neafatických mluvčích češtiny.