Abstrakt
V tomto textu se snažím vysvětlit podstatu zkušenosti s uměním, jak ji ve svých textech podává francouzský filosof Emmanuel Lévinas. Chci rozvíjet Lévinasovu myšlenku, že problém domova - tj.toho, co by mělo být jeho skutečným významem - je těsně spojen s otázkou po tom, co pro nás činí umění tak výjimečným a důležitým.
V textu mě zajímá především fakt, že Lévinas nenabízí jednu, ale dvě, a to protichůdné, odpovědi. Buď nás podle něho umělecké dílo tak silně zasahuje proto, že nás přivrací ke zkušenosti cítit se doma v rámci našeho původního a nevšedního pouta se světem - anebo, na druhou stranu, dílo přesně takovéto základní vazby na svět ničí.
Nicméně právě v druhém případě, jak říká Lévinas, jsme si díky umění schopni uvědomit, že původní smyslu onoho "být doma" neodkazuje k naší osobní zabydlenosti na světě, ale k našim vztahům s druhými lidmi, kteří mě vždy naopak vyučují tomu, že svět mi nikdy výlučně nepatří. A to jej rovněž pro nás činí záhadným, a proto krásným.