Abstrakt
Záměrem monografie Záhřmotí. Hlásková instrumentace v poezii Vladimíra Holana je prozkoumat relevantní část Holanova básnického díla z hlediska autorovy práce s konfiguracemi hlásek a jejich instrumentací.
Onu relevantní část Holanova díla jsme vymezili na jedné straně Holanovou prvotinou Blouznivý vějíř (1926) a na straně druhé sbírkou Na postupu (1943-48), která je mezníkem ve vývoji zvukové vrstvy Holanovy poezie, neboť právě v ní autor opouští vázaný verš. Zvolili jsme takové uspořádání výkladu (od prvotiny z let dvacátých až po sbírku Na postupu z let čtyřicátých; etapy Holanovy tvorby členěné podle druhového a žánrového "blíženectví"), aby nám to umožnilo sledovat Holanovo psaní jako kontinuum proměn a variací majíc ích svou vnitřní logiku.
Do centra pozornosti stavíme právě sémantický potenciál instrumentace, tj. seskupování hlásek v osamostatnělé útvary jako jeden ze způsobů básnické aktualizace zvukové vrstvy jazyka. Domníváme, že v Holanově poezii obecně hlásková opakování a konfigurace vytvářejí sémantický potenciál, jejž je nutno začlenit do úhrnného významového dění.
Tak obtížně vymezitelný jev a subtilní fenomén, jakým je hlásková instrumentace, se snažíme uchopit, pojmenovat a verifikovat prostřednictvím metodologie sémioticko-strukturalistické. Aktivizování zvukové složky básnického jazyka nechápeme jen jako pouhou ozdobu myšlenky, tématu..., je "hřmotem" dění smyslu v básni (odtud titul monografie) - interpretační vhledy do Holanovy poezie nechť jsou výzvou čtenářům k hlubšímu ponoru do básnických textů, do zvukových vrstev zakládajících podstatu básnivosti, vrstev, jež se vynořují na pomyslném vrcholku jakožto prvek zesilující a mnohdy podstatně formující celkové vyznění básně.
Jádrem práce jsou srovnávací analýzy, v nichž sledujeme vzájemnou prostupnost významového, tematického a zvukového plánu. Snažíme se tedy neomezovat pouze na popis a analýzu zvukových konfigurací, ale tyto jevy vždy vnímat v rámci širších významových komplexů, jako je např. lyrický subjekt a jeho stylizace.
Prostřednictvím sledování zvukové roviny veršů usilujeme "vyprávět" příběh proměn Holanovy poezie, příběh vnořený hluboko do samotné Holanovy poezie, do jejího jazyka.