Abstract
Listopad ’89 představuje výrazný přelom nejen v situaci kulturního a literárního života, ale i v kontextu vzdělávání o literatuře – a především ve způsobu, jak se ve školním kontextu o literárních dílech uvažuje. Středoškolská výuka literatury posledních třiceti let nastavila určitý značně reduktivní obraz literatury po roce 1989: zdá se, že, důležitou roli při výběru děl ze soudobé literatury k výuce hraje emocionalita a laické čtenářství.
A literatura 90. let navíc – soudě například dle seznamů k maturitě – zastoupena téměř není. Jak na tuto situaci reagovat? Diskuse se zaměří na hledání cest, jak pracovat ve výuce literatury nejen s literaturou vznikající po roce ’89, ale i s díly tematizující tento přelom a jeho význam pro utváření identity.
Na tomto podloží budou otevřeny i otázky po pozicích literatury ve vztahu k historii, kulturní identitě i generační zkušenosti.