Abstrakt
Předkládaná práce se zaobírá nástrojem nalézání práva contra verba legis zvaným teleologická redukce, jehož chvíle nastává v případě rozporu mezi jednoznačně formulovanou dikcí ustanovení právního předpisu a teleologickým pozadím svědčícím pro příliš široce formulovanou působnost daného ustanovení. Práce se snaží nalézt odpovědi na esenciální otázky jako je kupříkladu: Jak intenzivní musí být shora nastíněný rozpor? Je přípustná teleologická redukce, jestliže si zákonodárce byl tohoto rozporu vědom? Může být teleologické redukce užito ve všech právních odvětvích? Je teleologická redukce synonymem pro restriktivní výklad? Nesměřuje teleologická redukce k uzurpaci zákonodárné moci mocí soudní? atd.
Prizmatem dovozených odpovědí jsou pak zhodnocována rozhodnutí, v nichž Nejvyšší soud užil teleologické redukce, případně ji alespoň zmínil.