Abstrakt
Po dlouhá desetiletí byl pokrok zejména v te-rapii nemalobuněčných karcinomů plic (NSCLC) velmi pomalý, v některých obdobích sotva postřehnutelný. Postupně se zlepšovaly především možnosti diagnostiky.
Výpočetní tomografie, nukleární mag-netická rezonance, v posledních letech využívané v kombinacích s pozitronovou emisní tomografií nás dovedly k nikdy dříve nepoznané precizaci dia-gnostiky stadií nádorových onemocnění. Zpřesnění indikací léčebných postupů pak zákonitě zname-nalo zlepšení výsledků léčby, především u méně pokročilých stadií onemocnění.
Imunohistochemická a genetická vyšetření ná-dorových tkání umožňují další specifikace jednotlivých onemocnění z komplexní diagnózy NSCLC a tím i výběr optimální léčby cílené, imunoonkologické a jejich stále četnějších kombinací a sekvencí. Jsme svědky i přímými účastníky nebývale rych-lého pokroku, který se odehrává ve vývoji i ve využití řady cílených léků, které jsou zaměřeny na některé z tzv. řídících mutací, jde o inhibitory tyrozinkináz u nádorů řízených geny EGFR, ALK, ROSi, RET, cMET, NTRKa BRAF, ve fázi pokročilých klinických zkoušek jsou i inhibitory mutací KRAS a ERBB2.
U nemoc-ných, u kterých dojde ke vzniku rezistence nádoru k inhibitoru tyrozinkinázy první generace, jsou již k dispozici i inhibitory generací vyšších, pokud jde o nádory řízené mutacemi EGFR, ALK a ROSi. Součástí dnes již ve vysoce specializovaných centrech běžné léčby je i léčba imunoonkologická, samotná či v kombinacích s chemoterapií, ve výhledu jsou již i možné kombinace chemoterapie, imunoonkologické léčby a léčby antiangiogenní, nebo duální imunoonkologická léčba inhibitory osy PDI/PD-Ll a CTDL4.
Poznávání prediktorů účinnosti cílené a imunoonkologické léčby se do značné míry opírá o znalost genetických parametrů nádorov é tkáně. U nádorů typu NSCLC je obvykle přítomna vysoká mutační nálož a nádory se vyznačují značnou heterogenitou a pestrostí výskytu různých subklonálních variant one-mocnění.
Jsou prokázány i značné rozdíly v genetické výbavě mezi časnými a pokročilými stadii onemoc-nění i mezi primárními nádory a jejich metastázami. Novým nástrojem, který umožňuje získat kom-plexní informace o aktuální genetické kompozici nádoru v rámci celého pacientova krví zásobo-vaného vnitřního prostředí! o stupni heterogenity a o mutační náloži nádorové DNA, je vyšetřová-ní ctDN A v krvi.
Existuje již řada platforem, které tyto diagnostické informace umí poskytnout. Překážkou jejich využití je jejich relativně vysoká cena.
Výhledově však lze očekávat, že v relativně blízké budoucnosti tato vyšetření přispějí ke změně paradigmat diagnostiky i léčby i tak heterogenního a měnlivého onemocnění, jakým je nemalobuněčný karcinom plic. Kromě moderních diagnostických zobrazo-vacích metod se i v našem zdravotnictví využívají stále více genetická vyšetření na bázi sekvenování nové generace.
K dispozici je již řada biologicky cí-lených léků i léčba imunoonkologická, jejich využití se postupně dostává do nižších stadií vybraných podtypů nádorových onemocnění. V příštím roce očekáváme zahájení programu časného záchytu nádorů plic.
V rámci tohoto programu bude osloveno cca půl milionu osob, současných nebo bývalých kuřá-ků, ve věkovém rozmezí55-74 let. Podobně konci-pované programy, které již v řadě zemí přinášejí své pozitivní výsledky, slibují možnost redukce počtu nemocných, kteří na toto onemocnění v relativně blízké době zemřou, až o 20 96.
Věřím, že i u tak závažné nemoci zažíváme po-krok na více frontách a že se neblahý obraz tohoto společensky závažného onemocnění podaří v blízké budoucnosti zásadním způsobem zlepšit.