Abstrakt
Studie reaguje na tendence progresivní pedagogiky, které spatřují v humoru přínos pro učení a vyučování. Humor může být považován za kompenzační mechanismus umožňující učitelům i žákům zvládat nároky školní instituce (Woods, 2012), narušit rigiditu lidského jednání (Bergson, 1993) či probouzet tvořivé myšlení. (Koestler, 1968; Ziv & Ziv, 2002) Cílem empirické studie je zmapovat specifika humoru ve výtvarné výchově, zachytit je v jejich komplexitě a vyjádřit pomocí typologie humorných situací vyskytujících se ve výuce a naznačit edukační potenciál těchto výukových situací.
Kvalitativní šetření nachází východiska ve školní etnografii (Kučera, 1992; Woods, 2012) a v etnografických přístupech využitých ve výzkumech pedagogiky umění. (Uhl Skřivanová, 2011; Brücknerová, 2011) Sběr dat proběhl přímým pozorováním 52 vyučovacích hodin výtvarné výchovy ve výuce 5 zapojených učitelů z 2. stupně základních škol, prostřednictvím fotodokumentace žákovské tvorby a rozhovorů s učiteli. S využitím kvalitativní analýzy obsahu dle P.
Mayringa (2000) byly zformulovány kategorie zahrnující specifické situační projevy humoru ve výuce výtvarné výchovy. Zachycená specifika humoru lze využít v rámci edukace, kdy vyučující výtvarné výchovy může záměrně humorem přispět k úspěšnému zvládnutí výtvarné úlohy, a tedy zkvalitnit výuku.