Abstrakt
V angličtině se pro kosmopolitně zodpovědný stát používá termín "responsible cosmopolitan state" (Beardsworth, Richard and Shapcott 2019), v přímém překladu tedy zodpovědný kosmopolitní stát. Náš termín ovšem v češtině lépe odráží základní východisko tohoto konceptu.
Nejedná se o utopickou vizi kosmopolitního státu, tedy světostátu, který se chová zodpovědně, nýbrž o ideu střední cesty, kdy se do teoretické debaty o implementaci kosmopolitních idejí vnáší zpět stát jako hlavní aktér mezinárodních vztahů. Stát má mnoho možností, jakým způsobem bude kosmopolitní ideje implementovat. Česká republika se takto zachovala například p řijetím Základní listiny lidských práv a svobod, která akcentuje práva člověka vedle práv občana a mimo jiné klade důraz na národnostní menšiny, což je exemplární předpoklad kosmopolitního respektu kulturní a společenské heterogenity lidstva.
Mezi zásadní metody implementace kosmopolitních idejí kosmopolitně zodpovědného státu patří zodpovědná zahraniční politika a vůle prohlubovat mezinárodní řád za pomocí instrumentů mezinárodního práva. Tím potlačuje anarchii v mezinárodních vztazích a naplňuje základní morální premisy kosmopolitismu.
Prosazuje všeobecně předvídatelné chování ostatních států s respektem k lidským právům a všeobecné rovnosti lidí (princip univerzality) s důrazem na práva jednotlivců (princip individualismu) a s bezpodmínečným aplikováním těchto práv na všechny bez ohledu na jejich státní, národní nebo etnickou příslušnost (princip obecnosti, v angličtině "generality"). Z těchto východisek je zřejmé, že kosmopolitně zodpovědný stát není utopický koncept, nýbrž zcela praktická podoba domácí i zahraniční politiky, která se v dějinách pravidelně vrací.
Naším cílem bylo tento koncept aplikovat do kosmické politiky.