Abstrakt
V angličtině se pro kosmopolitně zodpovědný stát používá termín "responsible cosmopolitan state" (Beardsworth, Richard and Shapcott 2019), v přímém překladu tedy zodpovědný kosmopolitní stát. Náš termín ovšem v češtině lépe odráží základní východisko tohoto konceptu.
Nejedná se o utopickou vizi kosmopolitního státu, tedy světostátu, který se chová zodpovědně, nýbrž o ideu střední cesty, kdy se do teoretické debaty o implementaci kosmopolitních idejí vnáší zpět stát jako hlavní aktér mezinárodních vztahů. Stát má mnoho možností, jakým způsobem bude kosmopolitní ideje implementovat. Česká republika se takto zachovala například přijetím Základní listiny lidských práv a svobod, která akcentuje práva člověka vedle práv občana a mimo jiné klade důraz na národnostní menšiny, což je exemplární předpoklad kosmopolitního respektu kulturní a společenské heterogenity lidstva.
Mezi zásadní metody implementace kosmopolitních idejí kosmopolitně zodpovědného státu patří zodpovědná zahraniční politika a vůle prohlubovat mezinárodní řád za pomocí instrumentů mezinárodního práva. Tím potlačuje anarchii v mezinárodních vztazích a naplňuje základní morální premisy kosmopolitismu.
Prosazuje všeobecně předvídatelné chování ostatních států s respektem k lidským právům a všeobecné rovnosti lidí (princip univerzality) s důrazem na práva jednotlivců (princip individualismu) a s bezpodmínečným aplikováním těchto práv na všechny bez ohledu na jejich státní, národní nebo etnickou příslušnost (princip obecnosti, v angličtině "generality"). Z těchto východisek je zřejmé, že kosmopolitně zodpovědný stát není utopický koncept, nýbrž zcela praktická podoba domácí i zahraniční politiky, která se v dějinách pravidelně vrací.
Naším cílem bylo tento koncept aplikovat do kosmické politiky.