Letniční křesťané v Československu od počátku 60. let až do registrace církve v lednu 1989 působili jako sbory polooficiální, usilující o státní povolení své činnosti. V roce 1983 bylo několik čelních představitelů letničních společenství odsouzeno za maření státního dozoru nad církvemi, mezi nimi i mluvčí církve, Rudolf Bubik (1941-2016).
Bubik si během dvouměsíčního pobytu ve vazbě zapisoval poznámky, které se následně staly podkladem pro knihu Deník z vězení aneb Šedesát dnů pro Krista. Předmětem předkládané studie je diskurzivní analýza vzpomínek vězněného, přičemž se autorka, ve vztahu k transcendentnu, metodologicky opírá o Latourův symetrický přístup a Bialeckého kritiku metodologického ateismu.
Analýza narativu užitého ve vzpomínkách na střety duchovního se státními úředníky poskytuje cenné informace o fenoménu letničního křesťanství v normalizačním Československu.