Díky svému historickému vývoji a restrikcím, kterým museli francouzští divadelníci z počátku čelit, se pod pojmem bulvární komedie chápe fraška o každodenních strastech běžného člověka, jejíž jediným cílem je diváka pobavit. V českém prostředí zaujímá bulvární komedie významné místo zejména z důvodů finančních, které mohou motivovat jak divadelníky, tak i překladatele divadelních textů, kteří se pak uchylují k různým zkratkovitým překladům, významovým posunům i nesrozumitelnosti jednotlivých replik.
Pojem bulvární komedie je však širok ý a zahrnuje celou škálu poloh a komedií, od té nesměšnější frašky plné ztřeštěných pohybů přes konverzační komedii postavenou na slovíčkaření až po filozofujícím pojednání o smyslu života. Úlohou překladatele je vyprodukovat typickou, komerčně úspěšnou komedii, anebo porozumět autorskému záměru a jednotlivým situacím, a ty převést do českého prostředí tak, aby byl zachován původní smysl? Je možné, obdobně jako u textů literárních, posuzovat adekvátnost překladu divadelních textů, když ani překlad, ale ani původní text nejsou konečným produktem?