Sociální znevýhodnění žáků, v aktuální školské terminologii evidované také pod označením "potřeby podpory vyplývající z odlišných kulturních a životních podmínek", představuje už řadu let diagnosticky obtížně uchopitelný fenomén. Příspěvek zobrazuje výsledky dotazníkového šetření mezi 176 pracovníky školských poradenských zařízení, kteří ve výzkumu reflektovali jak vlastní náhled na problematiku určování sociálního znevýhodnění, tak i své zkušenosti s diagnostikou tohoto znevýhodnění v praxi pedagogicko-psychologických poraden.
Výsledky zřetelně poukazují (mimo jiné i) na přetrvávající nejasnosti ohledně vymezení konceptu sociálního znevýhodnění a na nedostatek nástrojů pro diagnostiku tohoto znevýhodnění v poradenské praxi.