Benediktinský klášter sv. Jana pod Skalou a ivanské legendy jezuity Bridela : Malá sonda do praxí textové produkce 17. století
Abstrakt
Cílem stati je představit české kláštery 17. století jako centra hagiografické produkce. Těmi se ukazují být zejména klášterní komunity 17. století, jež vlastnily či spravovaly kostel se statusem poutní svatyně, jako důležitá hagiografická centra a zejména poukázat na způsoby, jimiž se podílely na hagiografické produkci a publikaci.
Jako jejich modelový příklad může sloužit benediktinský klášter sv. Jana pod Skalou, vzniklý nad hrobem svatého poustevníka Ivana.
Téměř všechny dochované texty o sv. Ivanovi vytvořené před zrušením Svatojanského kláštera v roce 1785 jsou s ním totiž svým vznikem nějak spojeny.
To je také případ dvou asi nejznámějších svatoivanských textů, latinské Vita sancti Ivani (1656) a českého Života sv. Ivana (1657).
Oba, ač vytvořené jezuitou Fridrichem Bridelem a vytištěné v pražské Jezuitské tiskárně, byly zároveň svým vznikem úzce spjaty s opatem kláštera sv. Jana pod Skalou Matoušem Ferdinandem Sobkem z Bilenberka.
Vedle přímého svědectví písemných pramenů o tom, že Sobek inicioval vznik obou textů a dokázal zajistil jejich vytištění, je také evidentní souběh jejich vydání s počátkem Sobkových velkolepých stavebních aktivit ve Svatém Janě pod Skalou, konkrétně s položením základního kamene nového klášterního kostela a zároveň svatoivanské poutní svatyně roku 1657. Celoživotní hagiografická spolupráce benediktinského opata a pozdějšího pražského arcibiskupa Sobka s pražskými jezuity naznačuje, jak tento typ kooperace Tovaryšstvu Ježíšovu, v 17. století stále ještě relativně novému řeholnímu řádu v českých zemích, umožnil vytvářet sociální vazby se "starými" řády i s představenými místní církve, a tedy i tímto způsobem získávat, posilovat a udržovat svou pozici v sociálním poli.
Obě svatoivanské legendy jsou tedy zároveň příklademukazují výrazně kooperativního charakteru raně novověké textové produkce a poukazují na její komplexitu. na důležitost objednavatelství v tehdejší textové produkci i na dobové strategie knižních dedikací s jejich potenciálem vytvářet a upevňovat sociální vazbyPodíl kláštera sv. Jana pod Skalou na hagiografické produkci přitom nebyl v Čechách 17. století výjimkou.
Hlavním cílem této stati je tak vybídnout ke studiu podílu (mužských) klášterních komunit raného novověku na hagiografické produkci a na v dobovém literárním poli životě vůbec včetně sledování toho, jak tato společenství "svými" texty jednala.