Abstrakt
Cíl: Nedostatečná korelace mezi nálezem na konvenční MR a klinickým stavem, označovaná jako klinicko-radiologický paradox, znesnadňuje odhad individuální prognózy a výběr terapie u pacientů s RS. Hlavním cílem práce bylo osvětlit roli atrofie míchy v situaci klinicko-radiologického paradoxu.
Sekundárním cílem bylo identifikovat prediktory objemu míchy u zdravých jedinců. Soubor a metodika: Vyšetření 3T MR mozku a míchy s automatickou volumetrií podstoupilo 2 009 pacientů s relaps-remitentní a sekundárně progresivní RS a 102 zdravých dobrovolníků.
Pacienty s hodnotou Expanded Disability Status Scale (EDSS) = 3,5 stejného věku se stejně dlouhým trváním choroby a s identickým objemem intrakraniálních ložisek. Dále jsme identifikovali pacienty s neobvykle velkým, resp. malým objemem ložisek a neúměrně lehkým, resp. závažným fyzickým postižením.
U těchto skupin reprezentujících klinicko-radiologický paradox jsme pomocí parametrických a neparametrických testů srovnávali globální a regionální objemy míchy a mozku. Dále jsme vyhodnocovali podíl pacientů s atrofií mozku a/nebo míchy identifikovaných 2 směrodatnými odchylkami od normativních hodnot.
Výsledky: Celkem 245 pacientů s EDSS = 3,5 lišilo pouze normalizovaným objemem míchy (p = 0,002) a bílé hmoty mozku (p = 0,028). Bílá hmota mozku byla jedním z prediktorů objemu míchy u zdravých jedinců.
Pacienti s velkým objemem ložisek a minimálním fyzickým postižením měli sice menší globální a regionální objemy mozku, v normalizovaném objemu míchy se však nelišili od neparadoxních pacientů a od pacientů s malým objemem ložisek a závažným fyzickým postižením. Nenormalizované (absolutní) objemy míchy byly nejnižší ve skupině pacientů s malým objemem ložisek a závažným fyzick ým postižením.
Závěr: Objem míchy může vysvětlit diskrepanci mezi intrakraniálním ložiskovým nálezem a stupněm postižení.