Abstrakt
Článek má za cíl posloužit jako rozbor jedné z nejkontroverznějších kapitol života prof. Josefa Cibulky: éry Druhé republiky a Protektorátu Čechy a Morava, během nichž zastával úřad ředitele Státní sbírky starého umění, tj.
Národní galerie. Za svou tamní činnost byl i přes často neskrývaně protiaktivistické tendence dekorován jediným protektorátním vyznamenáním, tzv. Čestným štítem Protektorátu Čechy a Morava, známým též jako "Svatováclavská orlice".
Jedná se o vyznamenání, které doposud nepřitáhlo skoro žádný zájem historiků a kolem kterého proto koluje množství předsudků a nepřesností, které se snažil autor příspěvku postavit na pravou míru ve svém několikaletém diplomovém výzkumu. Jeho závěry spojuje v předloženém příspěvku s případem prof.
Josefa Cibulky a ukazuje tak, že jeho poválečná bezúhonnost ohledně přijetí Čestného štítu nebyla výsledkem žádného štěstí nebo konexí, ale mnohem spíše přirozeným vyústěním toho, jak retribuce k vyznamenaným přistupovala.