Kapitola se zaměřuje na studia Bohumila Hrabala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy ve 30. letech 20. století a na jeho pozdější vztah k univerzitnímu prostředí. Text je založen nejen na jeho vlastním literárním díle, ale také na pramenech úřední povahy uložených v Archivu Univerzity Karlovy.