Abstrakt
Česká republika patří mezi země s nízkou mírou digitalizace zdravotnických procesů a současná legislativa poskytuje pouze izolované prvky elektronizace zdravotnictví. Během pandemii COVID-19 museli praktičtí lékaři v České republice stejně jako v jiných zemích urychleně přejít na distanční poskytování zdravotní péče.
Naše studie si klade za cíl porozumět tomu, jak pacienti vnímají distanční péče poskytovanou praktickými lékaři během COVID-19, a identifikovat překážky a přínosy telemedicíny v primární péči. Metody.
Byl uplatněn kvalitativní přístup. Bylo provedeno 40 polostrukturovaných rozhovorů (25 s pacienty, kteří absolvovali distanční kontakt s praktickým lékařem, a 15 se zástupci pacientských organizací).
Data byla analyzována pomocí tematické analýzy. Výsledky.
Ukázalo se, že distanční péče byla poskytována především prostřednictvím telefonické a e-mailové komunikace, aniž by byl plně využít potenciál telemedicíny. Absence právní úpravy a pokynů pro telemedicínu a zavádění telemedicíny do primární péče bez předchozí adaptace generuje u pacient ů řadu problémů.
V některých případech vede neregulované používání telemedicíny k nerovnostem v přístupu ke zdravotní péči. Ukázalo se také, že přetrvávající medicínský paternalismus významně ovlivňuje kvalitu distanční péče.
Závěry. Výsledky výzkumu budou využity pro návrh legislativních změn v oblasti distanční péče.
Bude vytvořen vzdělávací program pro pacienty o zlepšení jejich digitální zdravotní gramotnosti a o komunikaci ve zdravotnictví s využitím digitálních technologií.