Text upozorňuje na Canguilhemovo významné postavení ve filosofii medicíny a zároveň ukazuje i jeho originálnost v pojetí vědění o živém. Důraz je kladen na singularitu individua, a vztah mezi individuálním a typem.
Typ jako takov ý není nikdy realizován, jinak by si vše bylo podobné. Toto pak odlišuje medicínské vědění od "exaktní vědy".
Canguilhem nám tak říká, že cílem poznávání není odhalování obecných struktur, nýbrž hledání nové konfigurace organismu, umožňující vyrovnat se s nečekanými perturbacemi ve světě, tedy zavádění nové normy.