Kapitola se pokouší ilustrovat způsob nakládání s kulturním dědictvím a pamětí v raném novověku, a to na čtyř vybraných příkladech - humanistické historiografie Českého království, nizozemského a anglického dějepisectví 16. století a první poloviny 17. století a raně novověkého městského dějepisectví Horní Lužice. Doplňuje ji obecnější úvod, shrnující závěr a otázky pro studenty.