Aspekty migrace a emigrace židů z Českých zemí se zřetelem k období tzv. úředního antisemitismu 18. století a vypovězení pražských židů ve čtyřicátých letech
Abstrakt
Až do josefínských reforem (a s určitými legislativními úpravami prakticky až do roku 1848) byl život židovského obyvatelstva v Českých zemích určován na základě několika předpisů, z nichž jedním z nejdůležitějších byl familiantský zákon z roku 1726 (spolu s translokačním reskriptem z roku 1727). Jeho primární účel spočíval ve snížení počtu židovských obyvatel v Českých zemích, původně na úroveň roku 1618, dále pak v regulaci stávajícího počtu a omezení možnosti mobility příslušníků židovské menšiny.
Cílem příspěvku je sledování dopadů centrálních nařízení na proměny židovského osídlení, zejména v kontextu (e)migrace pražských Židů po jejich vypovězení v první polovině 18. století. Hlavním pramenem pro zmapování sídelního vývoje (a také demografické struktury) židovského obyvatelstva v Čechách jsou seznamy (konskripce) venkovského a pražského židovského obyvatelstva, zahrnující období od 20. let 17. století do samého počátku druhého desetiletí 19. století, uložené v Národním archivu v Praze.
S ohledem na nucenou (e)migraci pražských Židů v souvislosti s jejich vyhnáním z hlavního města království v letech 1745 až 1748 byly využity i jejich seznamy pořízené ve druhé polovině 40. let 17. století.