Článek se zabývá novým druhem deliktní odpovědnosti. Nový občanský zákoník zavedl totiž odpovědnost za škodu způsobenou budovou.
I když dosud neexistuje judikatura nejvyššího soudu, převážná v ětšina akademiků soudí, že jde nejen o odpovědnost bez zavinění, ale o odpovědnost absolutní. Jinak řečeno, vlastník stavby odpovídá vždy, aniž by existovaly jakékoliv exonerační důvod.
Tento přístup, mimo jiné, kontrastuje s pojetím této odpovědnosti v nejbližších srovnatelných právních řádech, a to v právu rakouském a německém. Autor soudí, že odpovědnost bez možnosti exonerace je nejen z hlediska typu odpovědnosti naprosto neadekvátní, ale nelze ji dovodit ani analýzou samotného textu zákona.
Jde proto přijmout řešení, které je blízké koncepci rakouské. Totiž, že v daném případě jde o zostřenou subjektivní odpovědnost, která znamená, že se na vlastníka ohledně udržovacích prací klade zpřísněné hledisko péče.
Toto hledisko by se mělo měřit objektivním kritériem, kterým by mělo být očekávání průměrného vlastníka budovy v daných místních, časových a jiných podmínkách. Relevantní je i charakter a stáří dané stavby.