Abstrakt
Cíl práce Cílem studie bylo Retrospektivní zhodnocení subjektivní spokojenosti pacientů, kteří byli léčeni operačně nebo konzervativně pro zlomeninu diafýzy kosti s poúrazovým zkrácením o více než 1,5 cm. Materiál a metodika Soubor tvořilo 51 pacientů (14 žen, 37 mužů) ve věku 18 až 89 let (průměr 46 let).
U pacientů jsme sledovali stranu poranění, rozsah poúrazového zkrácení, způsob léčby, dobu návratu do zaměstnání případně k rekreačnímu sportu, funkční výsledky podle DASH skóre rok po úrazu či operaci. Do souboru nebyli zařazeni pacienti s patologickou zlomeninou, kombinovaným poraněním klíční kosti a akromioklavikulárního kloubu, současným poraněním pažní kosti či žeber a pacienti s otevřenou zlomeninou nebo s refrakturou.
Operaci jsme indikovali při rozhovoru lékaře s pacientem v rámci získání Informovaného souhlasu, zhodnocení celkového a lokálního stavu a dále zhodnocení typu zlomeniny na RTG snímku. Pacient byl detailně informován o možných způsobech léčení.
U operačního léčení byla pacientovi prezentována kratší doba fixace a možnosti časnější rehabilitace, ale s určitou možností výskytu chirurgických komplikací. Statistické porovnání kategoriálních dat v obou skupinách hodnoceného souboru pacientů bylo provedeno Fisherovým exaktním testem na 5% hladině významnosti.
Výsledky Pravá strana byla postižena celkem 26krát, levá 25krát. Rozmezí zkrácení bylo 1.5 až 3.7 cm.
V konzervativní skupině bylo 24 pacientů (8 žen, 16 mužů) ve věku 21-89 let (průměr 54 let). Ve skupině léčené operačně bylo 27 pacientů (6 žen, 21 mužů) ve věku 18-74 let (průměr 38 let).
Rozdíl v zastoupení mužů a žen u obou skupin nebyl signifikantní (p = 0,5311). Dle Robinsonovy klasifikace se jednalo o typy zlomenin: 2A2 - 17 pacientů z toho bylo 8 operovaných a 9 léčených konzervativně, 2B1 - 19 pacientů z toho 9 operovaných a 10 léčených konzervativně a 2B2 - 15 pacientů z toho 10 operovaných a 5 léčených konzervativně.
Pouze u typu 2B2 byla převaha pacientů operačně řešených, ale tento rozdíl nebyl signifikantní (p = 0,2350). U konzervativně léčených se z 24 pacientů 23 navrátilo k původním před-úrazovým aktivitám v prům ěru po 3 měsících.
Deset pacientů (42 %) udalo, že dosáhli stejné funkce jako na druhé straně. V hodnocení DASH skóre dosáhlo 11 pacientů hodnoty 0-3,3, pět pacientů uvedlo 3,4 až 10, šest pacientů 10,1 až 30,0, dva udali skóre vyšší než 30.
V hodnocení modulu práce z 24 pacientů jich po léčení pracuje 15, z toho 11 bez omezení nebo obtíží. V hodnocení modulu sport nebo hudební nástroj: z 24 jich 9 nesportuje a nehraje na hudební nástroj.
V operačně léčené se z 27 pacientů 26 navrátilo k původním před-úrazovým aktivitám po 6 týdnech. Devatenáct pacientů (70 %) dosáhlo stejné funkce jako na druhé straně.
V hodnocení DASH skóre dosáhlo 19 pacientů hodnoty 0 až 3.3, dva pacienti uvedli 3.4 až 10, 5 pacientů 10.1 až 30.0, jeden pacient s pakloubem udal skóre 72.5. Srovnání průměrných hodnot DASH skóre vyšlo lehce ve prospěch operované skupiny (9,03 vs 6,77).
V hodnocení modulu práce z 27 pacientů se do práce vrátilo 24, z toho 20 bez omezení nebo obtíží. V hodnocení modulu sport nebo hudební nástroj: z 27 jich čtyři nesportují a nehrají na hudební nástroj.
Z 23 nemá 18 žádné obtíže, pět má malé obtíže. Ve skupině konzervativně léčených se vyskytl jeden pakloub, v operované skupině též jeden pakloub, u tří pacientů bylo nutné vyjmout dlahu nebo prominující šroub, u tří pacientů byla nutná revize rány pro infekt.
Diskuse Doporučení zátěže horní končetiny bylo u obou skupin podobné, a to přibližně kolem 12 týdnů od úrazu. Ovšem podstatně dřívější návrat k práci či sportovním aktivitám u pacientů operovaných svědčí o tom, že operační léčbu preferovali pacienti preferující kratší dobu rekonvalescence.
Také se jednalo o mladší pacienty ve srovnání s pacienty preferujícími konzervativní postup. Mladší pacienti jsou v oblíbených aktivitách jistě netrpělivější, na druhé straně starší pacienti jsou úzkostlivější a obávají se možných komplikací.
Závěr Výsledky studie neprokázaly předpokládaný vliv velikosti primárního zkrácení na indikaci k operačnímu léčení. Operační léčbu preferovali mladší pacienti, nesignifikantně častěji muži.
Důvodem byla vidina časnějšího návratu do práce nebo k oblíbeným sportovním a jiným aktivitám. Při tomto rozhodnutí nehrálo roli ani riziko možných častějších komplikací operační léčby.
Při hodnocení podle DASH skóre s ročním odstupem od úrazu či operace byly výsledky obou skupin srovnatelné a ani poněkud vyšší výskyt komplikací u operovaných pacientů nevedl u této motivované skupiny k negativnímu hodnocení zvoleného operačního léčení.