Abstrakt
Příspěvek je věnován vývoji práva být informován v posledních třech dekádách. První, obecná část, ukazuje, jak ve stanovém období docházelo k jeho regulaci jednak na vnitrostátní úrovni, jednak v lidskoprávním systému ochrany vycházejícím z Úmluvy.
V úzce navazující druhé části je provedena vzájemná komparace způsobů řešení z pohledu práva být informován tří stěžejních otázek, jmenovitě: (i) kdo je povinným subjektem, (ii) kdo je oprávněnou osobou; (iii) jaký je rozsah (i meze) práva být informován, a to mj. s cílem identifikovat případné rozdíly či synergii mezi brněnskou a štrasburskou rozhodovací praxí. V závěru příspěvku je pak vyhodnocen přístup obou systémů, resp. je též zodpovězena otázka ohledně vzájemného vztahu Brna a Štrasburku, co se rozhodování o informační povinnosti týče.